Tomáš Toman
LISTOVAT

Knižní novinka – vychází v říjnu 2019

Anotace

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.
– Bible, Píseň písní 8,7

Milostný román z Krkonoš

Kristýna Kučerová je vzorná studentka z prominentní učitelské rodiny. O prázdninách nastupuje na brigádu v lese, kterou jí domluvila kamarádka. V krajině pod Sněžkou Kristýna objevuje úplně nový svět, než na jaký byla dosud zvyklá. Navzdory tomu (nebo právě proto) jí Krakonošovo království rychle přiroste k srdci. Zvlášť poté, co se seznámí s mladým traktoristou Romanem Krausem, jehož svět začíná v rodné vsi pod Rýchorami a končí na polesí, kde pracuje. Jen rodiče nesdílí Kristýnino nadšení…

Tomáš Toman - Přísahej

Formát: kniha s poloměkkou vazbou, lepená v hřbetu, formát A5
Počet stran: 256
Vydalo: nakladatelství Nová Forma
Rok vydání: 2019
ISBN: 978-80-7612-121-8

Ukázky (z) míst

Pec pod Sněžkou

Pec pod Sněžkou

Tady je Krakonošovo

Trutnov

Trutnov

Tady je Kristýnino

Dolní Sejfy

Dolní Sejfy

Tady je Romanovo

Mladé Buky

Mladé Buky

Na návštěvě u Filomeny

Rýchory

Rýchory

Dávný zločin v Krkonoších

Moravská Třebová

Moravská Třebová

Romeo a Julie ze Sudet

Ze zákulisí

Na počátku byla píseň…

První závan inspirace k této knížce přišel už na sklonku roku 2012, kdy se k mým uším donesla píseň Annenruhe od písničkáře Petra Linharta. Skladba krásnou poetickou formou vypráví romantický příběh o nešťastné lásce dvou mladých lidí od Moravské Třebové, Anny Glässerové a Josefa Herknera. Tragický osud „Romea a Julie ze Sudet“ se mi zaryl hluboko do paměti. Našel jsem si o něm nějaké další informace a posléze se vypravil navštívit místa, kde se legenda o Annenruhe odehrávala. Říkal jsem si, že by to byl dobrý námět na knížku, jenže jsem nebyl zdaleka první, koho něco takového napadlo. Příběh o Anně a Josefovi už prošel rukama hned několika literátů a dramatiků. Nosit dříví do lesa jsem nechtěl, a tak jsem Annenruhe nechal spát…

Co vyprávěla babička…

Z matčiny strany pocházím ze starého sudetoněmeckého rodu, po mnoho generací spjatého s údolími pod rýchorským hřebenem ve východních Krkonoších, což je i krajina mého domova. Jednou – už ani přesně nevím, jak na to přišla řeč – mi babička vyprávěla o svojí příbuzné, která bydlela ve stejné vesnici, odkud pochází i babička. Sám si ji ještě pamatuji z dětství, když jsme s rodiči jezdívali na babiččinu chalupu. Pro nás pro všechny to byla „teta“, ač to vlastně nebyla teta nikoho z nás. V době, kdy mi babička vyprávěla o jejím mládí, už byla „teta“ několik let po smrti. Některé nové skutečnosti, které jsem se o ní dozvěděl, mi ji ukázaly v úplně novém světle, než jak jsem si ji pamatoval. V jistých rysech mi babiččino vyprávění připomnělo Annenruhe… V širších souvislostech se týkalo událostí, jež byly zdejším starousedlíkům dobře známé a o nichž už toho taky bylo napsáno víc než dost, ale samotný osud naší „tety“ by asi žádný literát nezaznamenal, už jen proto, že by se o něm nikdy nedozvěděl. Byl to příběh, který byl významný asi jen pro ni samotnou a pro ostatní aktéry, obyčejné lidi z venkova, což však nic nemění na tom, že by si zasloužil literární pomník stejně jako Annenruhe… V době, kdy jsem se ve svojí tvorbě přeorientoval na zdejší kraj, jsem začal přemýšlet, že bych se „tetina“ příběhu ujal (kdo, když ne já?), ale tak úplně jsem si nevěděl rady, jak ho pojmout. Na to, abych o „tetě“ napsal knížku, na kterou bych si troufl dát nálepku „napsáno podle skutečnosti“, jsem o celé té historii znal příliš málo podrobností a bohužel už jsem neměl možnost vyslechnout nikoho z přímých protagonistů… Kdybych to měl přirovnat k vaření tradičního krkonošského kysela, měl jsem pocit, že mám brambory a sušené houby, ale chybí mi ta hlavní ingredience – kvásek…

Nové obzory…

Sněžka

Na jaře roku 2017 jsem ve svém profesním životě začal psát novou kapitolu. Stal jsem se cestářem v Krkonošském národním parku. Svého rozhodnutí jsem v žádném ohledu nelitoval. Mimo jiné i proto, že mi múzy poletující v Krakonošově panství nadělily přesně ten kvas, který jsem hledal. Jak jsem se denodenně pohyboval po malebných horských hřebenech a údolích, v hlavě mi začal klíčit nápad, jak všechny střípky inspirace spojit dohromady a ještě k nim přidat něco dalšího… Příběh Romana a Kristýny. Příběh, který se nikdy nestal, ale který by v sobě nesl odkazy na Annenruhe a na „tetu“. Nedlouho nato jsem se pustil do psaní…
„Tetin“ příběh, jak jsem ho zpracoval v Přísahej, se shoduje se skutečností jen ve velmi hrubých obrysech. Není to historiografie, ale spíš jakási dějeprava, obecně platný příběh, jehož poselství zůstává neměnné bez ohledu na to, co se doopravdy stalo a co je autorská licence. V některých věcech si tím nejsem tak úplně jistý ani já sám… Onou pověstnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je kapitola „Fantom“, v níž jsem se snažil co nejvěrněji vylíčit, co se jedné říjnové noci roku 1955 událo na Rýchorách…

Na knížce jsem pracoval něco málo přes dva roky. Poslední řádky jsem napsal na začátku září 2019. Upřímně doufám, že se mi podařilo ukuchtit vydatnou krmi pro ducha a ne něco na způsob dortu od pejska a kočičky… Všem čtenářkám a čtenářům přeji dobré chutnání… tedy počtení! Možná ho budete potřebovat… :)