Videoklip k písni Glasendorf

Jak už napovídá název zaniklé krkonošské vesnice Sklenářovice (něm. Glasendorf), založena byla zřejmě jako sklářská osada. Největší rozkvět zažila v 16. století, kdy na nedalekém rýchorském hřebeni vypukla zlatá horečka. Objev drahého kovu přilákal do Krkonoš kovkopy z alpských zemí a ze Slezska. O těžbě zlata na Rýchorách máme jen pomálu hodnověrných historických zpráv. Dochovaly se jen různé zkazky a pověsti. Například ta o svaté Barboře, která prý jednou zavítala do rýchorských hvozdů v přestrojení za žebračku. Pokorně poprosila zlatokopy o almužnu, ale dostalo se jí jen posměchu. Světice se rozhněvala, vylovila z kapsy hrst prosa a vhodila ji do zlatonosné šachty se slovy: „Nenajdete zlato tak dlouho, dokud neuplyne tolik tisíc let, kolik zrníček prosa jsem vhodila do jámy!“
Ať už za zánikem rýchorských zlatodolů stála vyšší moc, nebo nikoli, faktem zůstává, že po ukončení těžby zlata se ze Sklenářovic stala selská osada. Hospodaření na strmých a neúrodných stráních nebylo nijak snadné, nicméně ještě na začátku 20. století stávalo ve Sklenářovicích na 40 domů s více než 200 obyvateli. Vše změnila druhá světová válka, po níž byli takřka všichni obyvatelé Sklenářovic odsunuti do Německa. Osud vysídlené vsi byl definitivně zpečetěn na přelomu 50. a 60. let, kdy československá armáda na příkaz státní moci srovnala opuštěná sklenářovická stavení se zemí. Zbyla jen pustá krajina, v níž jsou dodnes patrné stopy po úmorné práci generací hospodářů a kovkopů. I tyto stopy ale postupně splývají s okolní přírodou a připomínají nám křehkost a pomíjitelnost našeho pozemského lopocení…