Velkou část vánočních svátků v roce 2019 jsem strávil v práci v Horní Malé Úpě. Krakonoš byl toho roku poměrně skoupý na sníh (a nebylo to za poslední léta zdaleka poprvé), ale díky tomu, že Malá Úpa patří mezi nejvýše položené obce v republice (a díky tomu, že vlekaři Krakonošovi trochu pomohli s výrobou sněhu), jsem si mohl užít bílých Vánoc jako za mých dětských let, kdy ještě Krakonoš nebyl tak šetřivý a štědře naděloval sníh i v nižších polohách (snímky v rodinném albu budiž důkazem, že ze mě nemluví nostalgie). Akorát mi připadalo, že oproti dřívějším Vánocům utekly tyhle svátky rychleji než voda v Úpě…

Sněží, sněží
Jako už tolikrát
Běží, běží
Čas nemá chvíli stát

Mráz kreslí na okno
Stříbrně jiskří
Ledové květy
Jak zrcadlo
Všech minulých Vánoc
A těch, co jsou
Zatím ve hvězdách
Včera jak zítra
Nepolapitelné
Jako prach
Co mezi prsty
Proklouzne
V mžiku oka
Čas nečeká

Sněží, sněží
Vločky se snášejí
Malují večery bíle
Jaká je šance
Že potkáš
Dvě stejné
Dvě stejné
Dvě stejné chvíle

Nad ránem zasvítí
Skleněné hvězdy
Modře a křehce
Zvonky zvoní
Vánoční pokoj
Zeleně voní
A každá vteřina
Je jako hodina
Když k nebi stoupají
Barevné
Řetězy přání
A v očích
Radostný
Nevinný smích

Sněží, sněží
Vločky se snášejí
Malují večery bíle
Jaká je šance
Že potkáš
Dvě stejné
Dvě stejné
Dvě stejné chvíle

Labutí píseň hvězd
Roztančí střípky
A jako plamínky
Ve větru hasnou
Touhy a vzpomínky
Přikryl je sníh
A každá hodina
Je jako vteřina
Když drahé kameny
Měníš v prach
Co mezi prsty
Proklouzne
V mžiku oka
Čas nečeká

Sněží, sněží…