Při hledání nějaké doplňkové četby k Malému princi jsem objevil knihu „Paměti růže“, kterou napsala manželka Antoina de Saint-Exupéryho Consuelo. Vypráví v ní o svém třináct let trvajícím vztahu se slavným francouzským spisovatelem. Consuelo knihu sepsala nedlouho po Exupéryho záhadném zmizení během druhé světové války, ale vydání se dočkala až dvacet let po její smrti. Paní de Saint-Exupéry ve svých pamětech velice otevřeně a autenticky vzpomíná na všechny vzlety a pády, které tuto výjimečnou uměleckou dvojici potkaly. A že jich bylo vskutku mnoho – nejen v obrazném, ale i přímém slova smyslu, neboť největší vášní Antoina de Saint-Exupéryho bylo letectví. Během kariéry pilota ho potkalo hned několik těžkých havárií. Jeho život několikrát visel na vlásku, ale ani to ho nezbavilo touhy létat jako pták. Consuelo zažila mnoho bezesných nocí, kdy čekala, až (a jestli vůbec) se její manžel vrátí z nebezpečných letů nad moři a pouštěmi.
Vztah Antoina a Consuelo byl křehký a komplikovaný, stejně jako byly křehké a komplikované i jejich osobnosti. Když se Exupéry proslavil jako spisovatel, velice často a ochotně se oddával přízni svých obdivovatelek, čímž se snažil vypořádat se svými démony, jež vytrvale drásali jeho duši. Ani Consuelo nebyla právě vzorem světice, a tak se jejich manželství nejednou otřáslo v základech. Několikrát to vypadalo, že se jejich cesty nadobro rozejdou, jenže jako by je k sobě pojilo nějaké osudové, nerozdělitelné pouto… Byla to právě Consuelo, která Antoinovi pohotovou resuscitací zachránila život po jedné z jeho leteckých nehod. Když Consuelo onemocněla nějakou záhadnou kožní chorobou a hrozilo, že bude muset být poslána do izolace na „ostrov malomocných“, Antoine byl odhodlaný všeho nechat a odjet na ono děsivé místo spolu s ní…
Jak už název knihy „Paměti růže“ napovídá, manželství Antoina a Consuelo se otisklo i do Exupéryho nejslavnějšího díla Malý princ, konkrétně do vztahu Malého prince a jeho růže. Když se Exupéry dobrovolně přihlásil do bojů druhé světové války, prý svojí ženě slíbil, že až se vrátí, napíše pokračování Malého prince, ve kterém už nebude vyobrazena jako růže s trny, ale jako princezna, která věčně čeká na Malého prince, a tu knihu poté Consuelo věnuje. Protože mu bohužel nebylo dáno tento slib splnit, rozhodl jsem se Consuelo a Antoinovi věnovat písničku…

První let ke hvězdám
Rytíř a princezna
Dali si rendez-vous
V nebeské kupoli
Konjunkce dvou duší
Hlava se zatočí

Na tisíc pádů
Tisíc a jeden vzlet
V rukou čajová panenka
Pod nohama led

Noční let ke hvězdám
Bouře a oceán
Rytíř na Pegasu
Zve vítr k zápasu
Princezna na trní
Čeká a vyhlíží

Na tisíc pádů
Tisíc a jeden vzlet
V rukou čajová panenka
Pod nohama led

Strmý let ke hvězdám
Spolu a každý sám
Jak můru plameny
Letce jmou Sirény
A cizí rytíři
V srdci žár rozvíří

Na tisíc pádů
Tisíc a jeden vzlet
V rukou čajová panenka
Pod nohama led

Za humny běsní drak
Rytíř jde bojovat
Umýt se v dešti střel
Sám sobě nepřítel

Naposled ke hvězdám
Za obzor, někam dál
Nebe nad Korsikou
Hřmí věčnou otázkou

Stojaté hladiny
Nebeské tišiny
Ve hvězdách zasněná
Princezna Květina
Růženka bez trní
Čeká a vyhlíží
Nebeský ptačí let
Duhu a nový svět
Šedá a sytá dní
Čeká a vyhlíží
Čeká a vyhlíží
Čeká…