Kostel sv. Šimona a Judy v Trutnově – Starém Rokytníku (německy Alt-Rognitz) je místem, kde se setkává minulost s přítomností. A jeho historie je vskutku bohatá, neboť nejstarší prameny, které ho zmiňují, pocházejí již z roku 1384. Během husitských válek byl kostel údajně poničen, velké úpravy se dočkal v roce 1752, kdy jej jezuité ze Žirče přestavěli v barokním slohu. Svůj účel kostel plnil až do 70. let 20. století, poté byl na dlouhá desetiletí uzavřen a ponechán napospas přírodním a lidským živlům. Zchátralého svatostánku se v roce 2020 ujali dobří lidé ze spolku Přátelé Starého Rokytníku, kterým jeho osud nebyl lhostejný. Zásluhou jejich obětavé péče a nemalého úsilí se do kostela opět začal vracet život.
Starorokytnický kostel je nejen cennou historickou památkou, výjimečný je i svojí architekturou – hlavním oltářem není orientovaný k východu, jak bývá obvyklé, ale spíše k západu, unikátní je i dřevěný strop připevněný ke krovu pomocí kovových věšadel. Na jaře roku 2021 přibyla v kostele ještě jedna pozoruhodnost – cedulky se jmény bývalých a současných obyvatel Starého Rokytníku, umístěné v lavicích jakožto symbol toho, že minulost a přítomnost mohou existovat vedle sebe. Poselství těchto cedulek jsem se snažil promítnout i do této písně. Vypráví alegorický příběh o dvou poutnících – Šimonovi a Judovi – kteří se o velikonoční noci po dlouhých letech vracejí do „svého“ kostela. S jejich návratem opuštěný svatostánek znovu ožívá. Sv. Šimon jakožto patron dřevorubců si s sebou nese pilu – jistě tu bude práce jako na kostele. Sv. Juda, přímluvce v těžkých životních situacích, přináší naději všem věrným duším spjatým s tímto místem – minulým, současným, a snad i budoucím…

Nad Alt-Rognitz
Svítí měsíc
Starý kostel tiše spí
Zakletý jak
Šípkový hrad
V pavučinách, ve křoví
Zvon ve víži
Mlčky shlíží
Na hřbitov a stromoví
V lavic řadách
Usedá prach
Strop se vznáší pod krovy
Ve vitráži
Vítr v ráži
Hraje hvězdám sonáty
O těch, co tu
Vtiskli stopu
Za pochodu staletí
O husitech
Jezuitech
Těch, co nesli tíhu dnů
Češích, Němcích
Člověčencích
Křivolakých osudů

Nad Alt-Rognitz
Svítí měsíc
Nocí jdou dva poutníci
Šimon s Judou
Úzkou cestou
Vesnicí se vinoucí
Dva bezčasí
Posli spásy
Vracejí se probudit
Zrno svaté
V trní vsáté
Co ráčil stín zahubit
Nepoznáni
Světa pány
Těsnou branou vcházejí
Ke kostelu
V ruce pilu
A ve tváři naději
Cvakl zámek
Svatostánek
Procitá ze zlého snu
Paškálu zář
Zlatí oltář
Světlo věčné zháší tmu
Zaplesal zvon
Hlasem jak hrom
Provolává do kraje:
„Předlouhá noc
Ztratila moc
Nechť se každý raduje!“

V hávu jitra
Kostel vítá
Věrné duše vezdejší
Čechy, Němce
Člověčence
Dávné, dnešní, zítřejší
Ruku v ruce
Bez pout v čase
Usedají do lavic
Snad zůstanou
Šimon s Judou
Živou vodou Alt-Rognitz
Snad zůstanou
Šimon s Judou
Snad zůstanou…