Na podzim roku 2020 jsem byl v práci pověřen úkolem vyznačit hranice klidového území národního parku na Lesním hřebenu v Horní Malé Úpě. Můj úkol spočíval v malování červených pruhů na hraniční stromy. Byla to hezká a klidná práce, protože jsem se povětšinou pohyboval v lese tak hustém a neprostupném, že jsem zde za celou dobu nepotkal ani živáčka. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na postavu lampáře z Malého prince, který večer co večer rozsvěcel a ráno co ráno zase zhasínal lampu na planetě, na níž kromě něj nikdo jiný nebyl. Aby mi nebylo smutno, začal jsem si s lampářem povídat a vznikla z toho tato píseň…
Lampáři
Nebe zalila tuš
Pokolikáté
Červánky ztratily růž
Pokolikáté
Rozsvěcíš svět
Bez princů, bez květin
Bez vůní, bez všech vin
Jediný společník
Je tvůj stín
Lampáři
Slunce vstává z peřin
Pokolikáté
V němém tlukotu vteřin
Pokolikáté
Zhasínáš lampu
Svět někam uhání
Zrychluje den po dni
A tvůj život tiše
Letí s ním
Lampáři
Tvé slzy solí zem
Nauč nás být světlem
Když marnost rozestře
Svůj závoj nad světem
Ať naše lampy svítí
Ať naše lampy svítí
Ať naše lampy svítí
Nadějí
Ať naše lampy svítí
Ať naše lampy svítí
Ať naše lampy svítí
Nadějí