Hudební tvorba

Tomáš Toman

Svoje první muzikantské krůčky jsem učinil v roce 2007, kdy jsem si jako naprostý hudební amatér a samouk pořídil první akustickou kytaru. (I když se postupem času moje sbírka kytar rozrostla, tento nástroj stále hrdě přechovávám.) Záhy jsem přišel na to, že mnohem víc než přehrávání cizích písní mě baví psaní vlastních skladeb. O sobě, svých pocitech, lidech a dění (nejen) okolo mě. Odjakživa jsem kladl důraz zejména na texty. (Zpočátku hlavně proto, abych odvedl pozornost od skutečnosti, že většinu mých písní doprovázely stále ty stejné čtyři akordy. :) Postupně jsem si osvojil pár dalších akordů, nicméně texty dodnes považuji za těžiště svých písniček.) Původně jsem měl v plánu založit kapelu, ale nakonec jsem zůstal hudebním solitérem.
V květnu roku 2011 jsem dostal první příležitost předvést své písně na prknech, která znamenají svět. Jako jeden z účinkujících na festivalu Písničkáři sobě, pořádaném v AC klubu v Hradci Králové, jsem měl k dispozici přibližně půlhodinový blok pro své vystoupení. Jako člověka introvertní povahy mě velice potěšilo zjištění, že hraní vlastních písní naživo před publikem je vlastně docela příjemný pocit. :)
O několik měsíců později se v mé hlavě zrodil nápad natočit demo nahrávku, abych tak na placce „zvěčnil“ průřez svojí dosavadní tvorbou. Za peníze ze svých prvních výplat jsem si doma vybudoval malé nahrávací studio a dal se do práce, přičemž jsem se držel osvědčené metody pokus-omyl. Podle toho to také dopadlo… Výsledné demo album obsahující celkem 14 písní jsem nazval Příběh dnešní noci.
Na otázku, k jakému žánru bych svoji hudební tvorbu zařadil, nedokážu jednoznačně odpovědět. (A možná ani nechci, vzhledem k mojí obecné nevůli k nějakému škatulkování. :)) Nejblíž mají moje písně asi k folku, když už bych musel jmenovat nějaký žánr. :) Sám bych svoji hudební tvorbu popsal tak, že píšu obyčejné písničky o každodenních (ne)všednostech, které život přináší, ale i o věcech, které nás přesahují. Poslední dobou jsem svojí tvorbě začal říkat „písně z krkonošských cest“, protože po většinu roku pracuji na cestách v Krakonošově revíru, kde se také rodí většina mých hudebních nápadů.
Za svůj největší a nedostižný vzor považuji již neexistující kapelu Čp. 8 v čele s jejím frontmanem a tvůrčím duchem Jaroslavem J. Ježkem. Několik jeho písní jsem si dovolil zařadit do svého repertoáru, abych tak v rámci svých možností – neboť Jaroslav J. Ježek byl nenapodobitelný a hlavně mnohem nadanější hudebník než já – svojí troškou přispěl k tomu, aby jeho neprávem pozapomenuté písničky byly živé i dnes, neboť on sám už mezi námi bohužel dávno není… Mému srdci je také velmi blízký sudetský landscape folk písničkáře Petra Linharta.
Ve svých hudebních začátcích jsem se doprovázel pouze na akustickou kytaru, ale časem jsem pod vlivem svých oblíbených hudebníků začal experimentovat i s elektrickou kytarou. V pozdějších letech moje písničkářská tvorba ustoupila mému činění na poli literatury, ale na prahu třicítky mě zase políbila hudební múza. A to tak důkladně, že začínám nesměle pomýšlet na svoje první oficiální studiové album…

Demo nahrávky několika písní z mého aktuálního repertoáru:

Jeden den (příběh a text písně)

Pomezí (příběh a text písně)

Sněží (příběh a text písně)

Oči, jež jsem nikdy neviděl (příběh a text písně)

Obrázek slunce – cover písně od Čp. 8 (autor hudby a textu: Jaroslav J. Ježek)

Prolog života – cover písně od Čp. 8 (autor hudby a textu: Jaroslav J. Ježek)