Tomáš Toman

spisovatel, křesťan, člověk…

Dům slunce – druhá ukázka

Tomáš Toman - Dům slunce

Druhá adventní neděle je tu a s ní i druhá ukázka z knihy Dům slunce!

Můj komentář k ukázce:
Většina lidí asi ví, že někde v Americe existuje skála, do níž jsou vytesány tváře čtyř významných amerických prezidentů. Památník se jmenuje Mount Rushmore. Našli byste jej v pohoří Black Hills v Jižní Dakotě. Věděli jste však, že nedaleko Mount Rushmore už dlouhá desetiletí vzniká další kamenný památník? Znázorňuje náčelníka indiánského kmene Lakotů Splašeného koně, který v původních obyvatelích severoamerického kontinentu vzbuzuje stejnou úctu jako George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln v očích „bledých tváří“. Až bude památník náčelníka Splašeného koně dokončen, svojí velikostí několikanásobně převýší Mount Rushmore (pro srovnání: tváře prezidentů v Mount Rushmore měří každá 18 metrů, zatímco hotová socha Splašeného koně bude vysoká 172 metrů).
Památník Mount Rushmore leží na území, které mělo na základě úmluvy z roku 1868 navěky patřit indiánům. Objev zlata v Black Hills však do oblasti přivedl zástupy osadníků. Potlačování indiánských práv vyústilo ve Velkou siouxskou válku, která se odehrála v letech 1876 a 1877. Nejznámějším střetnutím této války je bezesporu bitva u Little Bighornu. Snad každý někdy slyšel o drtivé porážce Custerovy Sedmé kavalérie indiánskými válečníky. Jedním z náčelníků, kteří americké armádě zasadili nečekaný úder, byl i Splašený kůň. Úspěch indiánů u Little Bighornu měl však trpkou příchuť Pyrrhova vítězství. Porážka Sedmé kavalérie prohloubila nenávist bělošských osadníků vůči původním obyvatelům. Splašený kůň byl jedním z posledních náčelníků, kteří se odmítali stáhnout do rezervací. V květnu 1877 Lakotům došly síly. Splašený kůň byl nucen kapitulovat.
Co přinesla indiánsko-bělošská střetnutí? Stovky zbytečných obětí na obou stranách a rozsévání nenávisti mezi zúčastněnými etniky. Stejně jako každá jiná válka v lidských dějinách. Snad se jednoho dne naplní vize Splašeného koně:

„Vidím dobu Sedmi Generací, kdy se všechny barvy lidstva sejdou pod posvátným Stromem Života a svět se opět stane jedním kruhem.“

V souvislosti s památníkem Splašeného koně bych rád zmínil životní příběh jeho tvůrce, sochaře Korczaka Ziolkowského. Narodil se roku 1908 v Bostonu do rodiny polského původu. Ve věku jednoho roku Korczak osiřel. Během dětství vystřídal několik náhradních domovů. Třebaže nikdy neabsolvoval žádnou oficiální uměleckou školu, jeho sochařský talent se projevoval již v raném věku. Ziolkowski začal vyřezávat do dřeva. V pouhých dvaceti letech už platil za uznávaného truhláře. První kamennou sochu vytvořil roku 1932. Ziolkowski se poté přestěhoval do Connecticutu, kde zahájil kariéru profesionálního sochaře.
Roku 1939 Korczak Ziolkowski přijel do Black Hills, aby asistoval při pracích na památníku Mount Rushmore. Téhož roku obdržel prestižní cenu na Světové výstavě v New Yorku za svoji sochu polského hudebníka a politika I. J. Paderewského. Rostoucí popularita talentovaného sochaře a bezpochyby i návaznost na oblast Black Hills vedla k tomu, že Ziolkowského oslovil tehdejší náčelník Lakotů Henry Stojící medvěd se žádostí o vytvoření pomníku, který by oslavoval velkého indiánského hrdinu Splašeného koně. Plány na výstavbu monumentu bohužel přerušila druhá světová válka, v níž byl Ziolkowski raněn během bojů o Normandii.
Na konci války byl Ziolkowski pozván, aby se podílel na výstavbě válečných pomníků v Evropě, on však lukrativní nabídku odmítl. Vrátil se do Black Hills, aby indiánům pomohl udržet naživu dědictví jejich předků. Práce na pomníku šla pomalu. Ziolkowski zásadně odmítal finanční příspěvky od americké vlády, neboť se obával, že by státní intervence zcela podryla skutečný význam projektu.
Korczak Ziolkowski zemřel roku 1982, ale jeho odkaz žije dál. Kontrolu nad dokončením monumentu převzala Korczakova manželka Ruth a jejich deset dětí. Nepochybuji o tom, že jejich společné úsilí dříve či později dojde zdárného konce.
Ziolkowski si na sklonku života vytesal vlastní epitaf: „Korczak – vypravěč v kameni“. Kdo má uši k slyšení, tomu Korczakovo dílo vypráví, že pokud doopravdy věřímě svým snům, nic nás nemůže zastavit v jejich naplnění. Dokonce ani smrt.