Tomáš Toman

Bohuslavice nad Úpou jsou malá vesnice na Trutnovsku. Pokud do Bohuslavic přijíždíte po silnici od Trutnova, nejprve minete poříčskou tepelnou elektrárnu, načež vás u vjezdu do obce přivítá čistička odpadních vod, která slouží většině Trutnova a přilehlého okolí, žel samotným Bohuslavicím ne, protože se nachází nad nimi. Skrz Bohuslavice vede i železniční trať Trutnov – Jaroměř, ale pokud byste zde chtěli vystoupit, museli byste buď vyskočit z vlaku, nebo dojít pěšky od nejbližší zastávky v Suchovršicích, protože bohuslavická zastávka je už nějakou dobu zrušená. V Bohuslavicích sídlí i jistá kožešnická firma se slavnou minulostí (a poněkud méně slavnou přítomností). Na jednom z jejích nevyužívaných komínů se před několika lety uhnízdili čápi. A protože nejenom dobří holubi, ale i čápi se vracejí, postupem času se z nich staly takové místní celebrity (které dokonce mají svoji vlastní čapí reality show).
Uprostřed lesů a luk nad Bohuslavicemi před lety vyrostla velká komunální skládka. Takové skládky, podobně jako hřbitovy, zpravidla bývají budovány někde stranou od civilizace, kde nejsou lidem moc na očích, ale podle mého skromného názoru není na škodu občas zavítat i na nějaké pohřebiště odpadků, protože taková návštěva vede člověka k úvahám, co po nás zůstává a – dokonavě – co po nás zůstane. A na skládkách se občas dají najít nečekané věci. Kupříkladu já jsem na té bohuslavické našel inspiraci k této písni…

Rackové krouží nad hřbitovem
Nad horou z popela a plastu
Pohřební vozy víří prachem
Na márách ostatky azbestu

Co po nás zůstane?
Snad mléko a strdí, jen houšť
Nebo jen beton, špína a spoušť

Foto: Palickap – Own work, CC BY-SA 4.0